2. Přemysl Otakar II. stal se vévodou rakouským a válka s Uhry o Štyrsko

Poněvadž bouře tato česká překážela, že se král Vácslav nemohl činně ujímati věci strany papežské ve svém sousedstvu proti straně císaře Fridricha II., trpěl mezitím v Rakousích Herman Badenský veliké nesnáze, až pak zemřel ve mladém věku ještě (1250), zůstaviv syna dítě, jménem Fridricha, s nímž ovdovělá vévodkyně Gertruda odebrala se již prvé do Míšně. A však když ještě téhož roku zemřel také císař Fridrich v Italii a posavadní vládař jeho v Rakousích a ve Štyrsku, Menhart Gorický, složil úřad ten, ve kterém sám o sobě obstáti sobě nedůvěřoval, zůstaly země tyto bez pána a bez pořádku, rozděleny na několiko stran sobě nepřátelských.

Tu konečně zmužilo se panstvo rakouské, aby se postaralo samo o dobré své země, a na sněmě, jejž položili sobě v Trübensee, usnesli se, syna Vácslavova Přemysla, jinak Otakara, povolati sobě za pána. Přemysl Otakar, již od otce svého dosazený v markrabství nad Moravou, přijal radostně jejich poselství, vešel vojensky do jich země, a uvázal se ve Vídni v panování (1251).

S vévodstvím rakouským bylo již od dávna spojeno také vévodství štyrské, a však panstvo té země mínilo sobě nyní zvoliti vévodu pro sebe, a obrátilo zřetel k Jindřichovi, synu Otty vévody bavorského. Ten nemoha se k tomu spolehnouti na svou moc, hledal pomoci od Bely IV., krále uherského, jehož dceru měl za manželku. Ale Bela počal raději sám vyhledávati spůsobu, jak by se Štyrska ano i Rakous zmocnil pro sebe, i smluvil se o to s ovdovělou vévodkyní Gertrudou, tak že nehledíc ani na prospěch malého syna svého, jemu postoupila všeho svého práva k zemím svých předků. Naproti tomu nyní Přemysl Otakar, aby nabyl lepšího práva k těm zemím, vstoupil v manželství s Markétou, sestrou někdy Fridricha Bojovného, vdovou po neštastném císařovici Jindřichovi (1252), ač jí bylo 46, jemu teprv asi 23 let.

Z těch snah sobě protivných přišlo k válce mezi Čechy a Uhry, mocnostmi do oné chvíle od dávna spolu spřátelenými. Král Bela vtrhnul první s vojskem do Štyrska, a jal se dobývati země, kdež zatím Otakar vtrhnul s druhé strany (1252). Co Otakar vrazil až k samému štyrskému Hradci, mezitím divoké zástupy Maďarů a Kumanů vpadly mu do Rakous, a poplenily zemi daleko široko; než on přispíšil k obraně, již utekly zase s loupeží ze země. Druhého roku sesílil se Bela velikým spolkem s vévodou bavorským, s Boleslavem Stydlivým knížetem Krakovským, Vladislavem knížetem Opolským, nejbližším sousedem Moravy v hořejším Slezsku, nad to pak s mocným knížetem Danielem Haličským, jenž panoval velké části Malé Rusi.

Když Přemysl Otakar, jak se zdá, hlavní útok očekával ve Štyrsku, vtrhnul Daniel Haličský s knížaty polskými s půlnoční strany do Moravy, a oblehl Opavu; s jižní strany vypravil král Bela nejprvé loupežné Kumany čili Plavce do též země, za nimi pak přitáhl sám, a jal se obléhati Olomouc; jiné zástupy Uhrů vtrhly do dolních Rakous a do Štyrska; do Horních Rakous týmž časem vévoda bavorský. Přemysl Otakar byl ve válce této zanechán od otce bez pomoci, maje s ním zase již nevoli; ale bránil se sám v Rakousích a Štyrsku statečně, a věrní jeho rovněž na Moravě, ač strašně zpustošené, tak že ani Opava ani Olomouc nepadla do rukou nepřátel; až pak konečně papež Innocentius, jemuž na Čechách i na Uhřích mnoho záleželo při rozepři jeho s Hohenstaufy, mocně se vložil za prostředek a přiměl Belu k odtažení ze zemí Otakarových a ku přátelskému jednání o mír.

Zrovna toho času zemřel král Vácslav (1253, 22 Září), a protož spěchal Otakar tím více s uzavřením míru; kterýž stal se tím spůsobem, že Otakar podržel jen některé části Štyrska, které od té doby přivtěleny jsou dílem k Hornímu, dílem k Dolnímu Rakousku, ostatní pak Štyrsko, v nynejších hranicích, dostalo se prvorozenému synu Belovu, Štěpánovi, co novému vévodovi (1254).


Kontakt:

Edukativní společnost, o.s.
Adresa: Na Třebešíně 2299, 108 00 Praha 10
E-mail: edukativni.spol@gmail.com