Horko, prach a zrada? Smrt na Moravském poli

Zatímco přesná fakta o smrti krále Přemysla Otakara na Moravském poli dne 26. srpna 1278 zůstávají i po staletích otazníkem, historikové se v zásadě shodují na aspektech, které k porážce, jež do budoucna poznamenala mapu Českého státu a mapu Evropy, vedly.

Těžká přilba

Ten osudový den doprovázelo historickou bitvu nedaleko Suchých Krut nebývalé horko. Slunce v nadhlavníku způsobilo, že Přemyslova úderná síla vystrojena mj. těžkými hrncovitými přilbicemi se stoupající teplotou značně trpěla, a to i přes to, že se právě několikakilogramová přilbice nasazovala až těšně před zahájením útoku. Další nevýhodou přilby bylo, že se neopírala o ramena, což by její váhu značně odlehčilo, ale měla uvnitř kožený závěs, aby ji rytíř na hlavě vůbec udržel. A konečně posledním neduhem této části výstroje se staly velmi úzké oční průzory, které sice bránily průniku kopí či dýky, ale nesly s sebou zhoršené dýchání a předně omezenou viditelnost bojovníka. A právě přehled o pohybech protivníků se ten den ukázal jako klíčový pro výsledek celé bitvy, neboť na bojišti se kvůli suchému a horkému počasí rozvířilo mnoho prachu, což už tak špatnou orientaci Přemyslových mužů ještě ztížilo.

Nerytířský výpad

Do té doby skvělý vojevůdce Přemysl si v průběhu bitvy totiž nevšiml bočního výpadu (ten byl v té době považován za nerytířský, nečestný, neboť nebyl proveden frontálně) schované Rudolfovy zálohy a namísto přeskupení formace dál bojoval na stejném místě. Do té doby se zdálo, že má český král vítězství na dosah, neboť pod římskoněmeckým Rudolfem v jednu chvíli dokonce padl kůň a od smrti jej zachránila až jeho družina, když svého krále z bojiště odvlekla.

Štěstí a především věrnost rytířů Přemysla však právě po klíčovém bočním úderu zmizely. Panovník nestačil kontrovat a znovu sešikovat mužstvo. Vojskem českého krále se jako mávnutím kouzelného proutku začala šířit panika navíc umocněná výkřiky protivníka „Prchají, prchají.“

Do poslední chvíle

Přemyslovi věrní se skutečně začali dávat na ústup, a tak se král železný a zlatý ocitl během několika málo okamžiků na bojišti bez posily, bez své ochranné družiny, jejíž protějšek před několika hodinami zachránil na druhé straně vřavy svého krále Rudolfa. I po pádu z koně se Přemysl srdnatě bil, a přestože nemusel na Moravském poli zahynout (mohl být totiž zajat a vykoupen, jak bývalo zvykem), sundal si z nepochopitelných důvodů těžkou přilbu, která jej doposavad chránila před údery nepřátel. O tom, kdo Přemysla Otakara II. zabil, se dodnes vedou spory, nicméně příčina je jasná. Po ohledání jeho ostatků se zjistilo, že smrtelné zranění mu způsobila rána mečem do lebky. Podle jednoho z kronikářů se na krále následně vrhli jako vosy rakouští vojáci, kteří mu zasadili několik bodných ran, to však již nelze s jistotou potvrdit ani vyvrátit. Stejně tak se nedá s určitostí tvrdit, zda za Přemyslovu smrt může jeden z jeho nejvěrnějších Milota z Dědic. Ten se podle některých kronikářů už před bitvou paktoval s Rudolfem, nicméně jiné prameny tuto verzi nepotvrzují, ba nakonec líčí Milotu jako srdnatého bojovníka, který se naopak pokoušel napadnout Rudolfovu útočící zálohu. Ostatně Milotu tenkrát nikdo ze zrady ani nepodezíral, natož aby se jej pokusil obvinit. Všechny tyto a další spekulace, které se po letech objevily, však již nic nezmění na tom, že jeden z nejslavnějších českých králů našel toho dne na Moravském poli smrt.


Kontakt:

Edukativní společnost, o.s.
Adresa: Na Třebešíně 2299, 108 00 Praha 10
E-mail: edukativni.spol@gmail.com