Odmítnutí císařského titulu aneb Začátek konce

Dnes učitelé dějepisu při výkladu učiva o posledních Přemyslovcích často zapomínají na skutečnost, že českému králi Přemyslu Otakaru II. byl opakovaně nabízen trůn římského císaře. Panovník se jej však rozhodl nepřijmout. Měl pro to své důvody?

V prosinci roku 1271 prodělal mrtvici s následkem ochrnutí římský král (Rex romanorum) Richard z Cornwallu, syn Jana Bezzemka. Jeho smrt pak přišla záhy na jaře následujícího roku a schylovalo se k volbě nového vládce říše.

Badatelé se dodnes přou, zda Přemysl Otakar toužil po tom být zvolen, či o to příliš nestál, jedno je však jisté. Široko daleko nebylo mocnějšího panovníka, který by se na funkci sjednotitele svou autoritou lépe hodil než český král. Ten měl již zvučné renomé. Vyhrál největší bitvu středověku u Kressenbrunnu, kde zastavil uherskou rozpínavost. Města za jeho vlády ve velkém vznikala a zdárně se rozrůstala a těžba drahých kovů přinášela bohatství nejen do českého království, ale i do celé římské říše. Toho všeho si volitelé císaře, kurfiřti, byli vědomi.

Přemysl měl většinu z nich nakloněnou na svou stranu, ale to ještě nic nezaručovalo, neboť kurfiřti kolikrát v minulosti dali úmyslně přednost slabému panovníkovi - nebo dokonce hned dvěma, aby z nastalého chaosu mohli vytěžit zisk pro sebe, či pro spřízněné knížata.

Přemyslovou chybou (nebo snad odevzdaností a smířením se s povahou volitelů bylo), že se v době volby nového císaře nacházel až ve vzdálených Uhrách, kde hasil povstání, resp. boje o moc vzniknuvší po smrti krále Štěpána. Ať už jeho nepřítomnost měla na výsledek volby vliv či nikoli, jisté je, že předem nabídku usednout na říšský trůn dostal. Jak ostatně praví druhý díl Kosmovy kroniky:

„V měsíci srpnu byl poslán arcibiskup kolínský a s ním několik jiných urozených pánů ke králi Otakarovi požádat ho jménem kurfiřtů, kteří měli moc a právo volby na císařské důstojenství, aby ráčil přijmout vrchol hodnosti císařské.“

Český král nenechal však rozhodnutí ležet na svých bedrech a podle zápisu svolal velmože, aby se s nimi poradil. Nejvíce na jeho nerozhodnost zapůsobila řeč komorníka Ondřeje. „Králi nejnepřemožitelnější a nejvýtečnější, kdo ze smrtelníků na světě se může rovnati tvé moci. Bůh kraluje na nebesích, ty z jeho dopuštění panuješ na zemi. Vždyť jsou ti neznámi lidé rozličných národů, kam jsi zván, a pochybný je výsledek těch věcí. Seď na stolci svých otců, tvé království a tvá moc se šíří s větší a větší slávou po krajích světa a tvé jméno zaznělo až k moři, již se řídí všechna knížata zemí tvými pokyny. I sám císař, bude-li toho potřebí, bude poslouchati tvých příkazů a státi na pomoc se štítem k tvé potřebě.“

Král Otakar se, i na základě těchto slov, rozhodl nabízený trůn nepřijmout. Poselstvo vedené kolínským arcibiskupem bohatě obdaroval a poslal zpět, aby předali jeho vůli kurfiřtům. Přemysl nicméně mohl alespoň navrhnout někoho na místo sebe, dosadit na trůn svého člověka, ale podle dochovaných zdrojů tak neučinil! Tato apatie se však s odstupem času ukázala jako tragický omyl s historickými, mocenskými a geografickými důsledky pro Český stát. Panování nad říší se totiž ujal Rudolf Habsburský, král, který o několik let později stanul proti Přemyslovi v bitvě na Moravském poli.

Obrázek Orla Svaté říše římské v licenci Creative Commons od Martin23230 a Ssolbergj.


Kontakt:

Edukativní společnost, o.s.
Adresa: Na Třebešíně 2299, 108 00 Praha 10
E-mail: edukativni.spol@gmail.com