Kressenbrunn - největší bitva středověku

Ani třicetiletý věkový rozdíl nezabránil Přemyslu Otakaru II., aby uzavřel manželství s Markétou Babenberskou. Tento sňatek z rozumu přinesl Otakarovi územní zisky v podobě Horních a Dolních Rakous a také Štýrska. Ovšem právě posledně jmenované věno, které Uhrové částečně okupovali, se stalo jablkem sváru mezi Přemyslovcem a uherským panovníkem Bélou IV.

Mezi Přemyslem Otakarem II. a Uhry panovalo období křehkého míru, a to až do doby, než se zachtělo Bélovu synovi Štěpánovi získat další území v Rakousku. Křehkou rovnováhu narušil svým vpádem do Korutan, kde vládl Přemyslův bratranec Oldřich. Přemysl však nereagoval hned a učinil takticky vyzrálý krok. V podstatě jeho jedinou reakcí bylo poselství s výzvou k rebelii proti uherské nadvládě ve Štýrsku. Zprvu nenápadné gesto však mělo ohromující účinek. Štýrsko se skutečně vzbouřilo, Štěpán musel Korutany opustit a odjel hasit povstání. Během tříměsíčních krvavých nepokojů byli Uhři nuceni dobytého území se vzdát. Situace však slibovala ze strany Uhrů velkou odplatu…

Předehra dopadla fiaskem

Samotné bitvě u Kressenbrunnu, v níž proti sobě stálo na tu dobu úctyhodných čtvrt milionu bojovníků, předcházelo jiné střetnutí, které však dopadlo pro českého krále fiaskem. Dva dny po ukončení příměří u dolnorakouského Laa nad Dyjí se už od časného rána začaly šikovat Přemyslovy družiny. Kolem deváté hodiny ranní zvířil shromaždiště prach uherských koní. Asi deset tisíc Přemyslových vojáků bylo doslova zadupáno neuvěřitelnou agresí uherských bojovníků. Poté, co Bélovy oddíly pobily asi čtvrtinu českých spojenců, předstíraly ústup, čímž vlákaly do pasti 5 000 narychlo svolaných rakouských posil. Výsledkem střetu bylo pole pokryté mrtvými a útěk zbytku vojsk. To však byla jen předehra…

Každý svůj břeh

Bitva u Kressenbrunnu (dnes Engelhartstetten v Dolních Rakousích, 15 km od Bratislavy), zvána též první bitva na Moravském poli, se odehrála až o několik desítek hodin později - 12. července 1260. Na posílení ztracené sebedůvěry českých spojenců byli přizváni duchovní, kteří notovali chorál „Hospodine, pomiluj ny“, a zároveň byl rozprostřen v místě bojiště slavný prapor sv. Václava, o němž se traduje, že pokud padne do rukou nepřátel, padne i celá česká zem.

U soutoku Moravy a Dunaje, 15 kilometrů na severozápad od dnešní Bratislavy, byly karty rozdány tak, že méně početné přemyslovské oddíly tábořily na pravém, tedy západním břehu Moravy. Štěpánovo ležení bylo pro změnu na východním, dnes slovenském, území. Dalimilova kronika líčí následující události velmi podrobně: „Žádnému z táborů se nechtělo brodit se na druhý břeh před tváří druhého, aby nevzal od něho škodu. I míjel den po dni, a když týden již minul, smluvili se králové vzájemnou smlouvou, kterou stvrdili přísahou, aby Čechové v určitý den, jenž byl jedenáctým měsíce července, ustoupili dál od řeky…“ Podle gentlemanské dohody mezi oběma vojevůdci se 12. července měli Uhrové bezpečně přebrodit na druhý břeh a 13. července vše načasovat na rozhodující bitvu.

S úsvitem osudného dne se na břehu, kde tábořila Přemyslova vojska, vynořili nepřátelé, a to za neustálého temného zpěvu kumánských jednotek. Situace byla napjatá, přesto český král neztratil nervy a klidně část svých jednotek poslal doplnit zásoby do nedalekého města Hainburgu.

Náhle se však zjevila maďarská lehká jízda, a to hned na dohled Přemysla, což znamenalo porušení dohody! Přemysl dal rychle rozkaz k sešikování těžkooděnců odvážného Jaroše z Husi.

Uhrů bylo značné množství a krátce před polednem se zdálo, že Češi nemají žádnou šanci. Vzduchem létají zbraně a bahno se mísí s krví. Z kressenbrunnského okolí se již stačily vrátit a sešikovat zatoulané jednotky, ale na situaci to mnoho nezměnilo. Historické prameny praví, že najednou se nad bojištěm rozlétla staročeská píseň „Hospodine, pomiluj ny!“ a postupně se stav sil na bojišti začal vyrovnávat. Těžko říct, jestli za to mohl vojenský um, nebo zázrak. Dalimilova kronika popisuje: „Nad polem bojovým se náhle zatemnělo a jen praporec sv. Václava zůstal jasný a světlý a zlatý jeho hrot zářil a svítil za šera stínu sám jediný a hořel tajemným světlem jako blesk paprsků nad spoustou vojska.“

Zrádná řeka Morava

Asi 20 minut po poledni, když jedna z nejtěžších bitev středověku vrcholila, za jásavého pokřiku českého vojska, se v mračnech prachu hnali Uhři na ústup zpět k řece. Kumáni, Tataři, Maďaři a všechno jejich vojsko v šíleném zmatku skákali do řeky Moravy, aby se dostali na druhý břeh. Vody Moravy však byly nemilosrdné a bojovníci i koně se topili ve vlnách, byvše strháváni proudem. Přes hromady jejich naplavených mrtvol pak mohli Češi pohodlněji na druhý břeh, aby se zmocnili uherského ležení. Kolem půl druhé odpoledne bylo rozhodnuto.

Na 18 000 uherských bojovníků padlo u Kessenbrunnu přímo na bojišti a dalších 14 000 utonulo v řece. Touto bitvou vystoupal český král Přemysl Otakar II. na vrchol své moci a upevnil si postavení ve Štýrsku.


Kontakt:

Edukativní společnost, o.s.
Adresa: Na Třebešíně 2299, 108 00 Praha 10
E-mail: edukativni.spol@gmail.com